Exkurze 9. ročníku do koncentračního tábora Osvětim

Odjezd od školy proběhl již v 6:00 ráno, návrat byl naplánován na 12:45.

Po příjezdu do památníku byli žáci rozděleni do dvou skupin, z nichž každou provázel zkušený místní průvodce. Nejprve si žáci prohlédli část Osvětim I, kde se dozvěděli o každodenním životě vězňů, o podmínkách, ve kterých byli nuceni žít, i o způsobech, jak s nimi nacisté zacházeli. Průvodci přiblížili, jaké národnosti zde byly vězněny, v jakých počtech, i jak probíhaly popravy – často i za zdánlivě „banální“ provinění, například za útěk spoluvězně z pracovní skupiny.

Silným momentem byla zastávka u nechvalně známé brány s nápisem „Arbeit macht frei“, jehož cynický význam dodnes mrazí. A také se zde deváťáci dozvěděli, proč písmeno “b” je v nápisu obrácené vzhůru nohama- jde o zoufalý projev protestu jednoho vězně v “továrně na smrt”. Žáci také navštívili jedinou dochovanou plynovou komoru s krematoriem, zatímco ostatní byly v části Birkenau nacisty zničeny. U popravčí zdi položili květiny na památku obětí a měli možnost vidět osobní věci vězňů – kufry, protézy, brýle či nádobí, které připomínají konkrétní lidské osudy.

Následoval přejezd do nedalekého Osvětim II-Birkenau, vzdáleného přibližně 3 kilometry. Zde se žáci prošli po místě, které je dodnes symbolem lidského utrpení – po půdě doslova prosycené krví, potem, slzami i popelem. Právě zde zahynulo nejméně 1 100 000 lidí, převážně Židů, kteří byli pronásledováni jen kvůli svému původu.

Během prohlídky se dozvěděli, jak probíhala selekce po příjezdu transportů a jak malé procento příchozích mělo šanci přežít. Zmíněna byla i postava „anděla smrti“ Josefa Mengeleho, který prováděl kruté pokusy zejména na dvojčatech ve snaze podpořit nacistickou ideologii.

Velkou pozornost vzbudil také příběh dvou slovenských vězňů, Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby, kterým se podařilo uprchnout a jako jedni z prvních informovali svět o hrůzách, které se v táboře odehrávaly. Žáci si prohlédli místo, odkud uprchli, a vyslechli si také další příběhy přeživších i projevy neuvěřitelného hrdinství – například těch, kteří obětovali vlastní život za záchranu druhých.

Exkurze do Osvětimi rozhodně nebyla veselá. Přinesla však hluboké zamyšlení nad tím, čeho je člověk schopen vůči druhému člověku. Ukázala, jak snadné je ztratit lidskost a klesnout na úroveň krutosti, kterou si žádná z obětí nezasloužila. Zároveň připomněla, jak důležité je tyto události nezapomínat – aby se podobná zvěrstva už nikdy neopakovala.