NÁVŠTĚVA DIVADLA ANTONÍNA DVOŘÁKA

Tentokrát totiž nepřišli jako diváci, ale jako „průzkumníci“. Už vstup do divadla začal nezvykle, neboť jsme vcházeli pracovním vchodem, kde běžně vstupují pouze herci a další zaměstnanci divadla. Ve dveřích nás přivítal pan mistr světel Radko Orenič. Jeho šibalský úsměv a jiskřičky v očích napovídaly, že to bude asi velmi veselý pán, a že se máme na co těšit. A taky že ano. Pan Orenič pracuje v divadle již 37 let, šéfuje celé světelné technice a divadlo zná jako svoje boty, takže s námi prošel vše „od sklepa až po střechu“, a to doslova, neboť jsme se procházeli i po střeše a koukali se na Ostravu z ptačí perspektivy.

Pan Orenič vtipně, zajímavě a poutavě vyprávěl dětem vše o historii a vzniku divadla, ve foyer dětem pojmenoval vystavené busty známých osobností ze světa hudby a děti poklepem na ně mohly zjistit i jeden falsifikát. J Prošli jsme si celé hlediště, ve kterém svítí celkem 400 světel. Ovšem, jak nám prozradil pan Orenič, nikdy jich není přesně 400, neboť na jednom konci prý vymění prasklou žárovku a na tom druhém už další opět nesvítí.  Dostali jsme se do prostor až nad strop, kde jsme si ukázali, jak se spouští velikánský lustr nad hledištěm, když je potřeba vyměnit žárovky nebo jej očistit. S úžasem jsme koukali na nitkový strop, který je spojen trámy, mezi nimiž jsou opravdu jen nitky, aby bylo možné docílit jeho klenutí.

Při návštěvě jeviště jsme zase zjistili, jaká pověra se traduje v divadelním světě, neboť se v tomto prostoru nesmí pískat. To aby herci nebyli diváky vypískáni. Pomalu jsme vstupovali do dalších „útrob divadla“, kde jsme obdivovali velikánské kulisy piva, které se používají v Prodané nevěstě, načež nám pan Orenič zapěl svým zvučným hlasem kousek árie z této opery.
Bylo to dopoledne plné úžasu a poznání, a kdybychom nespěchali na vlak zpět do školy, jistě bychom v tomto nádherném a inspirativním prostoru strávili další dvě hodiny.
Andrea Elbl Kastnerová