Školní výlet 6.C

Pedagogický doprovod, třídní učitelka Gabriela Řezníčková a paní učitelka Vaidová, se tiše modlí, aby se všechny děti najednou vešly do autobusu. Což se naštěstí povede, ale není vyhráno. Ve Frenštátě na výletníky čeká přestup… Cestujících je spousty, a tak ti z Komeňáku musí trpělivě na dětském hřišti vyčkat na pozdější linku.

V Rožnově holky a kluci vystoupají na Karlův kopec, občerství se svačinkami z domova, aby si ve větší pohodě užili výhled po okolí z Jurkovičovy rozhledny.

Dalším cílem by měla být Valašská dědina. Ale člověk míní a život mění. Zvoní telefon z Gibon parku, že kvůli předpovědi počasí by bylo lepší změnit plány, a tak co se mělo uskutečnit ve středu dopoledne, se děje o den dřív. Děti si náramně užívají, pohybují se mezi kmeny stromů, skáčou na trampolínách, jezdí na divokém býkovi, užívají zorbingu a jiných atrakcí. Teprve po třech hodinách lehce adrenalinových aktivit se vydávají na rožnovské náměstí, aby opět mohly doplnit vyčerpané palivo. Nicméně počasí nezná slitování, a tak i ti, kteří zprvu během rozchodu nadšeně běhali mezi kapkami vody z městské fontány, se teď spěšně snaží ukrýt před průtrží. Provazy deště bičují náměstí a vyhlídky na zlepšení nejsou, a proto se i nepřízni počasí navzdory míří do cílového bodu dne – do kempu. Deštníky ani pláštěnky nepomáhají. Promoklé batohy, promáčené boty a ponožky nejsou po 20 minutách chůze v silném dešti pro nikoho překvapením. Naštěstí pro všechny mají chatky na ubytování topení, a tak zatímco zmáčené věci zůstávají venku na teráskách, děti se různými způsoby snaží zahřát a usušit se uvnitř. Ještě že na všechny čeká teplá večeře.

Déšť pozvolna ustává, ale všude je mokro, a tak si po jídle všichni hledají zábavu v dřevěných chatičkách. Zdá se, že z toho nikdo není smutný. Den byl fyzicky náročný, takže se za nedlouho po večerce v našich ubikacích rozhostí klid.

Další den ráno déšť pokračuje. Noc nestačila na to, aby všechny promočené boty dobře vyschly. Po snídani se tedy nikam nespěchá a teprve v 10 hodin opouštíme areál kempu a míříme do světa kamenů nakoupit nezbytné suvenýry z výletu. Těsně před polednem pak děti usedají v restauraci v Gibon parku, aby si pochutnaly na předem domluveném obědě. Po kuřecím řízku s „brkaší“ už zase hurá domů.

Ve vlaku si nikdo nechce zpívat „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme…“, ale i tak v dobré náladě přijíždí lehce unavení výletníci ze 6. C do zpět do Frýdlantu.