Školní výlet 7. A

Cestu vlakem a autobusem jsme zvládli jako nic. Bylo pošmourno, ale stále ještě nepršelo. Když jsme dorazili do Tarzánie, na trasu ve výšce mezi kmeny stromů se vydali všichni. Někteří s pocitem příjemného napětí, jiní spíše s pocitem lehkého stresového napětí. U některých v průběhu cesty vzrušení ještě stoupalo, ale všichni to zvládli se ctí. Dokonce i počasí. První kapky se začaly spouštět, teprve ve chvíli, kdy poslední z nás dokončovali trasu. Nebylo tedy na co čekat, oblékli jsme pláštěnky, profesionálně i kreativně schovali batožiny a vydali se na nedalekou lanovku.

Ta nás vyvezla na Pustevny, kde byla plánovaná posilňovací pauza před další, fyzicky ne nenáročnou aktivitou sestupem z hor. Někteří zůstali v moderních prostorách restaurace horní stanice lanovky, jiní dali přednost tradici a šli se nasytit a spočinout do tradičních Jurkovičových chalup. Počasí se neumoudřovalo, naopak provazy deště sílily.

V obchodu se suvenýry jsme se dovybavili pláštěnkami a konečně jsme vyrazili na cestu. Po zelené a po proudu dešťové vody z hor jsme se vydali směrem do kempu Pod Pustevnami. Cesta ubíhala nebývale rychle navzdory počasí, nebo právě díky němu. Ať tak nebo tak, za nedlouho jsme tedy dorazili do kempu, rozdělili se do chat, převlékli se do suchého a hurá vstříc volné zábavě. Ringo, trampolína, badminton, to vše nám pomáhalo krátit si čas do večeře. Pizza nás tak zasytila, že už nebylo pomyšlení na druhou večeři. Přestože paní učitelky rozdělaly a udržovaly oheň, do jídla už se nikdo mohutně nepustil.  

Budíček v 8. probudil všechny do zataženého dne. Po snídani a vyklizení ubytování jsme se vydali vstříc dalšímu putování. V Rožnově jsme navštívili Svět kamenů, nakoupili drobnosti pro blízké a pokračovali směrem do centra města. Počasí se vybralo, a tak nám přišla vhod tamní zmrzlina. Po 12. hodině jsme opustili město a za hodinku a půl jsme s příjemnými pocity z výletu vystupovali na Frýdlantském nádraží.