Školní výlet 9.B – ZOO Olomouc, Laser game a Lysá hora

První den našeho posledního školního výletu se konal 27. května 2025, kdy jsme společně se třídou 9.A zavítali do ZOO Olomouc. Naštěstí se umoudřilo deštivé počasí z předcházejících dnů a na příjemné procházení mezi zvířaty se nám vyčasilo. Atmosféra byla pohodová, měli jsme dostatek času na prohlížení, fotografování, ale i povídání se spolužáky a dobré občerstvení v průběhu dne.

Další den se třída sešla v 7 hodin na frýdlantském nádraží a odtud vyrazila vlakem směr nádraží Ostrava Střed. V 8. 45 už nás v Horníku čekala arena laser game. Když klání skončila, všichni byli zpocení až za ušima, ale vypadali spokojeně.

Po sportovním výkonu a před dalším, ještě náročnějším, bylo třeba se posilnit, k tomu nám dobře posloužila Karolina. Ve 13. 26 už jsme zase seděli zpátky ve vlaku. A sbírali síly na pozdější výšlap.

Kolem 3. hodiny odpoledne jsme začali testovat naše nohy a plíce. Abychom to neměli moc jednoduché, tak se zatáhalo a začalo lehce krápat.

Někteří zdolávali kameny, kořeny a jiné záludnosti s velkou lehkostí, pro jiné to byl tužší oříšek, ale nakonec jsme se všichni sešli na vrcholku v restauraci. Po dalším vydatném jídle jsme se ubytovali v turistické chatě. Někteří se věnovali odpočinku uvnitř, ale většina kluků hrála bez ohledu na nepřízeň počasí a teenagerovskému věku na schovku.

Další den začal pro některé odvážně nezvykle brzy. Chtěli jsme totiž vidět východ slunce. 4.45 jsme stáli na značce a koukali do bílo bílé mlhy, možná i do mraků, trochu na nás i pršelo, jen sluníčko jsme nezahlédli ani omylem. Aspoň jsme si nechali něco na příště J.

Po snídani, jsme měli příležitost podívat se na stanici horské služby. Prošli jsme ji od shora dolů a vyslechli spoustu zajímavých informací, rad a tipů, jak se chovat v případě nouze, nebo jak se do ní nejlépe vůbec nedostat. Víme, že si máme nainstalovat aplikaci záchranka, stáhnout offline mapy, rozhodně po horách neběhat jen v trenýrkách, protože nikdy nevíme, co se semele, držet se ve skupině, a pokud se ztratíme a dojde nám, potom co jsme zavolali horskou, baterka zůstat na místě, protože tak máme aspoň jistotu, že nás najdou.

Cesta dolů ubíhala rychleji, přestože stále vydatně pršelo. Postupně se naše skupinka zmenšovala, ale není třeba se bát, nejednalo se o „nevyžádané“ ztráty, ale kontrolované a rodiči schválené opouštění skupiny. Do Frýdlantu jsme dorazili kolem 13. hodiny, unavení, ale plní dojmů a zážitků.