„Xenofobie v nás“

Odlišnost vnějšího vzhledu, jazyku, kultury ještě neznamená odlišnost lidských srdcí. Ač v nás „cizost“ může vyvolávat přirozené obavy a nedůvěru, s otevřeností a laskavým přístupem nacházíme blízkost, pocit přátelství a nabídnou se nám nové pohledy na svět. To nám ukázalo pár okamžiků ve společnosti srdečného Inda, člena rady vlády pro lidská práva a skupiny OSN pro uprchlíky, vzdělaného a sečtělého profesora fyziky hovořícího šesti jazyky se slabostí pro odkaz učitele národů J. A. Komenského a hlavně obyčejného člověka s širokým úsměvem a laskavýma očima, který tu chvíli byl s námi a pro nás.

Můžeme snad jen citovat, co o nás Kumar Vishwanathan napsal:

„Ve Frýdlantu jsem se setkal s velmi otevřenými, slušnými a inteligentními dětmi ze 7., 8. a 9. tříd.

Při závěrečných reflexích se ukázalo, že jde o skutečně kriticky myslící mladé lidi. Dokázali pojmenovat smysl aktivit i to, co jim přinášejí. Jazyk vnímali jako nástroj – k překonávání neznalosti, strachu z neznámého i k porozumění tomu, co je jiné. Jako prostředek, který jim pomáhá být dobře připraveni čelit výzvám, objevovat nové příležitosti, dělat správné rozhodnutí a nebát se světa.“

A ponaučení? Mluvme s lidmi, ne o lidech. Učme se jazyky a s odvahou vstupujme do dialogu. Ctěme naše vlastní kulturní kořeny a historii. Pak budeme moci respektovat i ty odlišné.